Sdílení aut

Systém se stabilní/fixní stanicí

Pronájem auta formou pronájmu na určitý časový úsek není novou myšlenkou a objevil se již v době, kdy automobily začaly pronikat na trh: první zdokumentovaný pronájem aut se objevil již v roce 1904 ve Spojených státech a v roce 1912 v Německu. Jedná se o jednorázové pronájmy na místech s obsluhou podobně jako je tomu dnes na mnoha místech, kde jsou pronajímány na hodiny nebo dny, což je ve srovnání s dnešní dobou delší. (Staff of Automotive Fleet, 1962, Sixt SE, n.d.)

Moderní sdílení automobilů odpovídá typu, kdy je auto pronajímáno na krátkou dobu – na minuty nebo hodiny, s plně automatizovanou samoobslužnou rezervací, vyzvednutím a vrácením, automatickým platebním systémem a nezbytným členstvím v systému uživatelů. Tyto typy nabízí zpáteční jízdy s permanentním parkovacím místem určeným právě pro toto auto, často umístěných v důležitých uzlech jako jsou zastávky veřejné dopravy nebo v jejich sousedství. Rezervace byly ze začátku realizovány především prostřednictvím call center zatímco nyní se provádí pomocí internetu a chytrých telefonů. 

Od 70.let 20. století došlo v evropských zemích k mnoha pokusům, které ale selhaly. Využitím moderních technologií a zkušeností z neúspěchů se ke konci 80. let objevily některé úspěšné modely sdílení aut, jako např. Mobility Carsharing ve Švýcarsku, a Stadtauto v Německu. V 90. letech se pomalu rozšiřovaly v obou výše zmíněných zemích a v dnešní době jsou také dostupné v mnoha vyspělých zemích světa. Souběžně s nimi v 90. letech 20. století se sdílení automobilů stalo populární také v Severní Americe a to za pomocí experimentálních iniciativ na univerzitách v Kalifornii. Později došlo ke komercializaci sdílení aut a tento způsob sdílení se rozšířil do dalších vyspělých zemí. (Viz např. Jorge a Correia, 2013, Becker et al., 2017)

V současné době jsou provozovatelé služeb sdílení automobilů organizováni buď jako skupiny nebo soukromé firmy nabízející vozový park, palubní počítačové systémy, rezervační systém, platby a správu vozového parku, administrátora, společnou značku, reklamu apod. Provozovatel je obvykle vlastníkem sdílených automobilů. 

Systém volného sdílení

Systém volného sdílení je jednou z variant sdílení automobilů, která se rozšířila přibližně od roku 2010. Je provozována tak, že neexistují žádná stabilní místa/ stanice a sdílená auta jsou používaná v celé oblasti firmy, která službu provozuje. Některé systémy nabízí „exclave“,  což je parkování na důležitých uzlech jako jsou např. letiště. Rezervace může být uskutečněna na poslední chvíli prostřednictvím určených aplikací nebo na internetu. Ubylo také mnoho překážek, které vznikají se sdílením na stabilních místech. Uživatelé mohou použít auto pouze na jednu cestu na území určené poskytovatelem, což znamená, že si auto vyzvednou na jednom místě a vrátí jej na jiném, rezervace není nutná dopředu což umožňuje spontánní využívání služeb sdílení aut. Průkopnické firmy jako car2go a Drive Now jsou komerční společnosti iniciované výrobci automobilů se službami od roku 2011 v Amsterdamu, Berlíně, Dusseldorfu, Kolíně nad Rýnem, Mnichově, Vancouveru a Vídní. Testování probíhalo v předchozích letech. ( Viz např. Becker et al., 2017, car2go Group GmbH, 2017, BMW Group, 2018) 

Systém využívá pokročilé ICT technologie, čímž umožňuje rezervaci na poslední chvíli a s lokalizací vozového parku v reálném čase; kombinuje GPS – vysílá informace o lokalizaci dostupných vozidel a ukazuje je na online na digitální mapě. Zákazník si tam může rezervovat auto, které je dostupné v blízkém okolí  a využít tak z mobilu získané informace o geografickém umístění vozidla. 

Vzájemné sdílení aut

Jedná se o krátkodobé sdílení soukromých vozidel. Vozový park se skládá z  vozidel v soukromém vlastnictví namísto vozidel vlastněných různými provozovateli. Od roku 2010 je dostupných řada online platforem, z nich většina se zaměřuje na konkrétní regiony. Toto sdílení se provozuje jako online tržiště, často s dodatečným pojištěním na pronájem soukromých automobilů a platby jsou také uskutečňovány online. Z toho vyplývá, že se jedná o jednu z forem sdílené ekonomiky, která je srovnatelná s trhem zabývajícím se krátkodobým poskytováním ubytování. (např. Airbnb). (Owyang et al., 2013)

Neziskové, skupinové/komunitní systémy

V některých vyspělých státech se od roku 2010 stává oblíbeným tzv. komunitní a skupinové sdílení aut. Na rozdíl od všech tří výše zmíněných typů sdílení aut, tento typ je spíše malé neziskové iniciativy.  V porovnání s ostatními typy, které jsou využívány především v městských částech, tento druh sdílení se vyznačuje svým využitím na venkově. Provozování takového sdílení může být velmi jednoduchá bez využívání jakýchkoliv technologií, nebo také využívající ICT technologie jako například zjednodušený rezervační systém a palubní záznamníky. 

Řada malých obcí podniká kroky k zavedení a provozování tohoto typu sdílení automobilů s využitím na venkově. V některých případech je obecní (oficiální) auto zavedeno do platformy pro sdílení automobilů pro své obyvatele. Tento druh sdílení může být také provozován i jinými organizacemi než jsou obce, např. soukromé společnosti, které nabízejí svá firemní auta pro obyvatele mimo jejich pracovní dobu nebo jiné neziskové společnosti jako např. kancelář národního parku, náboženské instituce apod. Podobné sdílení automobilů je možné na sídlištích pro jejich obyvatele a obyvatele bydlící poblíž. Co se týče technologie, tak tento typ je podobný typů sdílení aut se stabilním parkovacím místem. Celý provoz zabezpečuje společnost, která také nabízí rezervace, platební transakce a systém řízení vozového parku, zatímco systém vlastnictví aut je podobný typu vzájemného sdílení automobilů. (Shibayama et al., 2013)